Je ošklivost nakažlivá?

12. listopadu 2015 v 17:39 | Iveta |  Co se vám honí hlavou?
Práce za pokladnou a pravidelné pendlování na trase Jaroměř-Brno mají překvapivě mnoho společných rysů. V první řadě je to spousta hodin, které člověk stráví sezením na zadku, i když by radši dělal milion jiných věcí. Díky oběma činnostem jsem pánem svého močového měchýře a dokážu nejít na záchod opravdu hodně, hodně dlouho. Naučilo mě to až příliš často říkat prosím a děkuji a manipulovat s modrými kartičkami, tou jednou je Club Card, tou druhou InKarta. A v obou případech se poměrně často ocitám ve společnosti dost zvláštních lidí - nikdy neoceníte tichého a nenápadného spolucestujícího tolik, jako po hodinovém poslouchání hlasitého chrápání (které je ideálně doprovázené pískáním nosu).


Českých drahám a Tescu také "dlužím" za to, že mi ukázaly svět plný skutečně ošklivých lidí. Žila jsem v klamném zdání, že každý chceme být tou nejlepší verzí sama sebe. Za posledních několik směn jsem viděla tolik mastných vlasů a špinavých tepláků, že by mi to bohatě stačilo do konce života.

Přemýšlím… Vážně se ti lidé ráno podívali do zrcadla a řekli si: Jo, takhle půjdu ven, protože takhle sám sebe nejlépe reprezentuji? Netvrdím, že by si každá ženská měla na obličej naplácat kilo líčidel, nebo že by chlapi měli za každých okolností mít perfektně upravené vlasy. Ale to, že si dáte záležet na svém vzhledu aspoň trošičku, je výrazem úcty k okolním lidem. A k sobě samým. A to už vůbec nemluvím o základních hygienických návycích, které překvapivě velké množství lidí zkrátka nemá. Kdyby je měli, nesmrděli by.

Svět by byl zkrátka mnohem hezčím místem, kdyby tady žili jenom hezcí lidé. Nebo čistotní, to by mi asi taky stačilo.

Mimochodem, co mají pořád všichni s modrými kartičkami? Vážně, když otevřu peněženku, je to jako záplava bledě modré. InKarta, Cluc Card, karta na autobusy v Hradci, kartička pojišťovny, kreditka… Kdo se v tom má pak vyznat? (Jízdenku v trolejbusu už jsem zkoušela platit kreditkou i českodrážní InKartou. Ani jednou mi to nevyšlo.)
Takže, lidi, nesmrďte, trochu se o sebe starejte a přestaňte všechny kartičky vyrábět v bledě modrém. Děkuji

Mějte se a smějte se
Iveta

Dodatek: Dnes jsem si poprvé v životě upletla francouzský cop. Vypadalo to, jako by mi na hlavě chcípla fretka a za čtyři hodiny se to rozpadlo. Ale přesto je to velký milník mé existence.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M.K. M.K. | E-mail | 22. září 2016 v 20:42 | Reagovat

tak jak vypadá chcíplá fretka něco vím ze svýho mládí.To nechtěj poznat!!!!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama